Vypravěč

15. dubna 2017 v 17:38 | Shetly |  Mé postavy
Magie je v Bellmoralu pokládána za důležitou věc a je velmi úzce spjatá s náboženstvím.
Nadaní. Tak jsou mágové v Bellmoralu nazýváni. Vzniklo to z toho, že první z nich byli nadaní mocí, údajně od samotných bohů. Teprve postupně se začali rozšiřovat, až nakonec porazili tyranskou vládu a chopili se řízení státu sami. Považovali se za polobohy. Je jasné, že to ze začátku nešlo vůbec tak lehce - nevěděli, jakou mají sílu, a kdyby se jejich magie nedala lehce vyčerpat, dost možná by vlastní neznalostí mohli zničit polovinu země. Dnes, když jsou mocnější, je riziko větší. Proto existují Mistři - učitelé, rádci a nejmocnější Nadaní. A Disas je jedním z nich.

Disas Anaemis, též zvaný Vypravěč, je v nynější době Mistrem ohnivé magie. Má časté problémy s králem, neboť není spokojen s jeho vystupováním v této roli - na rozdíl od ostatních se zdržuje ve Svatyni se svými učedníky jen málo svého času. Místo toho se prochází pod rouškou chudého poutníka po pralese v okolí města Morbi nebo v podhůří Tichých vrchů. Místo toho, aby se staral o své žáky, posedává raději kolem ohně a vypráví báje a různé příběhy všem, kteří jsou ochotni ho poslouchat. Přesto ale jsou jeho svěřenci velmi disciplinovaní a svou magii zvládají (až na nešikovné výjimky) na výbornou. Disas je telepat - po vzpouře sekty uctívačů démonického boha Disarise mu nic moc ani nezbývalo, než využít plně svůj mozek. Když se s ostatními Mistry pokoušel odvrátit jejich útok přišel nejen o nohu a jazyk, ale dlouhou dobu byl také vězněn. Tam musel snášet psychické i fyzické týrání. Bylo těžké ho vypátrat, u Šerochodců je největší problém v jejich schopnosti slynout a rychlém přemísťování mezi jednotlivými místy. Když se jim ho podařilo konečně vypátrat, byl dlouhou dobu mentálně úplně někde jinde, nereagoval na vnější podněty a dalo by se říct, že pouze tupě zíral do zdi. Díky pomoci Mistra času, Amarantianose, se mu ale podařilo naučit schopnosti dorozumívat se skrze myšlenky.

(zkoušela jsem nový styl stínování, který se mi zalíbil -tentokrát bez rozmazávání!)
 

Modroočka

9. dubna 2017 v 18:22 | Shetly |  Mé postavy
Je zvláštní, že se zde ještě neobjevil článek s vůbec tou nejdůležitější postavou, kterou mám a kterou ze všech nejvíce chovám v srdci. Se Shetlandy jsem tehdy před šesti, počítám-li správně, lety vešla do Světa příběhů. Od té doby se mnohé změnilo - a změnil se celkový její vzhled a její povaha s tím, jak jsem se sama změnila. Prošla si několika příběhy, žádný ale neměl dlouhého trvání a to mě neskutečně mrzelo. Psaly se jiné postavy, ale Shetlandy vždy byla tou, pro kterou nebylo nikde místo. Je zvláštní, jak jsem si podobné. Budou to dva roky, co našla domov CiAru, za což jsem neskutečně vděčná Tayi.


Je to velmi tichá lvice. Vyznačuje se nesmělostí a zamlklostí a to hlavně, když je v cizím prostředí. Je to typický introvert. Velké skupiny tvorů jsou jí nepříjemné, a proto volí spíše samotu. Navíc ji nadměrná společnost stresuje a vyčerpává. Je velmi citlivá a oči jí zalévají slzy jen, co na ni někdo zvýší hlas. Bere na sebe všechnu vinu. A to i v případě, že nic zlého neudělá. Nejedná unáhleně a vždy o tom nejprve přemýšlí, než se do něčeho pustí. Největší problém jí dělá navázat s někým kontakt. Obvykle nebývá ta, kdo by mluvil první, téměř vždy se do konverzace zapojuje jen v případě, když ji k tomu někdo vyzve. O to více je překvapená, když ji někdo osloví. Samu sebe totiž považuje pro okolní svět za neviditelnou. Nízké sebevědomí nebo přímo sebepodceňování jí rozhodně nechybí. Se svými pocity se téměř nikomu nesvěřuje, a stejně tak nerada mluví o své minulosti. Snaží se, aby její pocity neprozrazovala mimika, a raději je dusí hluboko v sobě. Když se ale nahromadí příliš problémů, příliš špatných myšlenek, propuká obvykle v pláč, aby to všechno ze sebe opět dostala.
I přes to všechno je velmi přátelská. Možná jí jen chvíli trvá, než začne ostatním důvěřovat, protože si prošla svým. K nikomu se nechová zle, ani k těm, kdo by si to zasloužili. Snaží se být nápomocná, nerada jen přihlíží a nic nedělá. Jednoduše nechce být zbytečnou přítěží. Na prvním místě jsou pro ni přátelé, sama se řadí teprve na druhé. Velmi si váží všech, kdo jsou jí oporou. O to samé se snaží i ona. V nouzi vždy pomůže, i kdyby to mělo stát cokoliv.

Na procházce

9. dubna 2017 v 13:58 | Shetly |  Z Bellmoralských příběhů
Scéna z Bellmoralského příběhu, odehrávajícího se na Souostroví Attoli v okolí městečka Morbi v podhůří Tichých vrchů. Na obrázku je Tayna postava Kata, nesoucí mé fosí mládě Parlim. Průvodkyní jim je levhartice Freya. ♥
Obrázek je sice nakreslený už nějakou dobu, byl myšlen jako přednarozeninový dárek pro Tayu, nicméně sem se dostává až nyní. Také jsem ráda, že jsem mohla nakreslit další scénu z Bellmoralu, zvláště s Taynou lvikatí krasavicí. :3



"Je to velmi zajímavé, byť lehce strašidelné místo. Alespoň po tom, co nastane tma. Ale to bývají všechna taková místa, ne? Plná…," naklonila hlavu ke straně, "vzpomínek."
"Copak si kámen může něco pamatovat?" nechápala malá Parlim a dívala se z Katy na Freyu a zase zpátky.
"Ale jistě," odpověděla jí Kata. "Samozřejmě ti to nepoví, ne hned. Ale když se porotně zadíváš…," zašeptala, "uvidíš například prasklinky. To vypovídá o tom, že takový kámen je tu už hodně dlouho a leccos zažil."
Levhartice přikývla. "Jsou tu už opravdu dlouho. Rozpadlé to tady bylo ještě před tím, než jsem se narodila a ještě i dávno před tím, než se narodil můj o dva roky starší bratr. Takové stavby mají duši," podívala se na Parlim. "Pamatují si vše, co se za jejich zdmi událo a není někdy jednoduché tomu porozumět. To je dělá tajemnými… no a samozřejmě bubáci." Uculila se.
"Copak tady straší?" zděsila se Parlim a stáhla uši dozadu. Kata pocítila, jak stisk jejích pacek zesílil. Během toho se už blížili k pobořeným hradbám porostlým mechem. Ty obklopovaly neméně pobořenou zříceninu.
"Nemusíš se bát, Parlim, strašidla jsem jenom v tvé hlavě," usmála se na no Kata a prohlížela si rozpadlou zříceninu.
 


Měsíční součet 2017 / březen

31. března 2017 v 20:47 | Shetly |  Měsíční součet
Peklo (Božská komedie #1) - Dante Alighieri - 264 stran
Barva kouzel (Úžasná Zeměplocha #1) - Terry Pratchett - 292 stran
Knihovna duší (Sirotčinec slečny Peregrinové #3) - Ransom Riggs- 496 stran
Jackaby (Jackaby #1) - William Ritter - 280 stran
Lehké fantastično (Úžasná Zeměplocha #2) - Terry Pratchett - 272 stran

5 knih, 1604 stran


Protože bychom s kamarádkami chtěly na veletrh Svět knihy, došla jsem k názoru, že už je skutečně třeba začít šetřit. Kupodivu jsem si skutečně žádnou knihu nekoupila, ačkoliv jsem toužebně pokukovala po Fantastických zvířatech, nicméně jsem si řekla, že si raději počkám na Dvůr mlhy a hněvu. Po dlouhé době jsem navštívila knihovnu, kam jsem neměla potřebu před tím chodit, neboť jsem měla dost svých, koupených knih. I přes to do mé knihovničky přibylo pár nových knih, které opět rozšířily mé obzory o trochu klasiky; Na větrné hůrce od Emily Bronteové a Nápady Leonadra da Vinciho.

Nebezpečná krása

9. března 2017 v 18:34 | Shetly |  Mé postavy
Poprvé jsem oblékla lvici!
Sama k šatům pociťuji odpor, nemám je ráda, ovšem co se Lysandry týče, nemáme toho mnoho společného (možná akorát zálibu v tmavých barvách). Je to můj pravý opak, a právě proto ji mám tak ráda. A v šatech s podvazky jsem ji chtěla nakreslit už od chvíle, kdy je dala všem přítomným na obdiv při cestě kočárem!

Lysandra je velmi klidná lvice, zároveň je však i divoká a nezkrotná, elegantní a důstojná s tendencí dělat špatné věci a hlavně jednat po svém tak, jak sama uzná za vhodné (nebo nevhodné). Je dost svérázná a usměrnit ji lze pouze za vynaložení obrovské trpělivosti. Sama je až neskutečně trpělivá a klidná, nic ji nerozhodí, ačkoliv pokud jí už něco skutečně začne lézt na nervy, nebojí se to dát najevo. Pokud ji někdo vyloženě štve, nebere si servítky, a ať už za použití slov či pěstí dává pokušiteli na srozuměnou, kde je jeho místo. Když se ji někdo snaží zesměšnit, vrací to i s úroky a přitom jí z tváře nemizí pobavený úsměv. Sama si ráda dělá legraci z jiných, přičemž si z postavení dotyčného nedělá těžkou hlavu; pro ni jsou všichni stejní.
Co se ale jí samotné týče, je to vůdčí osobnost, která musí mít vždy poslední slovo a má ráda pod kontrolou všechno a všechny, až na sebe samotnou. Její chování hraničí s arogancí, dokáže být neuvěřitelně tvrdohlavá a sobecká. S ostatními může vycházet problematicky, zvláště tedy s těmi, kteří nedokážou překousnout její dominantní povahu. Možná nemá vždy pravdu, ale jen těžko si dokáže přiznat chybu.
Tak tomu ale nemusí být vždy. Když se s ní ostatní naučí vycházet, dokáže být i dobrou přítelkyní, která nezradí a v nouzi podrží a pomůže. Pouze jí chybí cosi, jako filtr, a tak se nebojí říct první věc, co ji napadne, přičemž nehledí na morálku a slušnost. Nikdo se jí však nedokáže dostat pod kůži natolik, aby odhalila svá tajemství, a proto je pro všechny její minulost nedosažitelná, neboť Lysandra je přímo přebornicí ve lhaní.
Možná se může na první pohled jevit jako slušná, vychovaná dáma… je to ale zároveň lvice, která se s velkou radostí zaplétá do hospodských rvaček, přičemž je i sama někdy vyvolává pro své vlastní pobavení. Chce si užívat života, hýřit na večírcích, popíjení lihovin a omamné látky jí nejsou ani trochu cizí a stejně tak není žádným tajemstvím její až neskutečná vybíravost, co se samců týče, a není se tedy čemu divit, že je její život plný milostných románů (velmi krátkých, zato nespočetných). Je sice vášnivá, ale ne milující. Přinejmenším ještě nepotkala takového, který by splňoval její přemrštěná kritéria.

Kam dál