Skicák #3

2. července 2017 v 14:12 | Shetly |  Skicák
Opravdu mě to kreslení lidí začalo bavit. Celkem. Přinejmenším ze mě prozatím neopadává ono nadšení, ono to je nicméně věc času. V předešlém článku jsem psala, že jsem se dala do kreslení Geralta z jedné z mých oblíbených serií o Zaklínači od polského autora Sapkowského. Z prvotních tří kreseb tohoto sympatického vědmám jsem nakreslila pouze první dvě a místo dalších se dala do dalších dvou postav ze Zaklínače.

 

Měsíční součet 2017 / červen

29. června 2017 v 21:45 | Shetly |  Měsíční součet
Bídníci (2/5) - Victot Hugo - 242 stran
Čas opovržení (Zaklínač #4) - Andrzej Sapkowski - 344 stran
Fantastická zvířata a kde je najít - původní scénář - J. K. Rowling - 384 stran
Bídnící (3/5) - Victor Hugo - 222 stran
Fantastická zvířata a kde je najít - J. K. Rowling - 143 stran
Dánská dívka - David Ebershoff - 376 stran
Ódinovo dítě (Havraní kruhy #1) - Siri Pettersen - 568 stran

7 knih, 2 249 stran


Závěr tohoto měsíce bych shrnula ve smyslu "Nepouštějte mě s kartou do knihkupectví", protože když jsem se tuhle dívala na stav svého konta, musela jsem konstatovat, že si na CD soundtracku z Les Misérables musím ještě počkat. Na druhou stranu si říkám, že tím mámě nedám žádný další podklad k rozebírání mé závislosti na tomto muzikálu.
Rozum a cit byla naprosto neplánovaná koupě. Šla jsem do knihkupectví, abych zakryla svůj úmysl jít koupit tátovi něco ke svátku a říkala si, že mi jen dívání se neuškodí. Mě neuškodilo, nicméně mé kreditní kartě ano.
Plíseň, druhý díl Ódinovo dítěte (které se mi mimochodem velmi líbilo), jsem dostala ještě jako dodatečný dárek k narozeninám. Eldest a Brisinger jsou druhým a třetím dílem z jedné z mých vůbec nejoblíbenějších sérií - Odkaz dračích jezdců. Už jak dlouho naříkám nad tím, že mám doma pouze poslední díl! Když jsem tyto dva viděla ve slevě, nemohla jsem jinak a má kreditní karta znovu zaplakala. Když to ale vezmu z té lepší stánky, do kompletní série mi už teď chybí pouze první díl.
Po dnešním spočtení koupených knih v tomto měsíci jsem udělala porovnání s minulým rokem a zjistila pro mě šokující věc. Teprve v polovině roku se mi podařilo překonat celý minulý rok hned o dvě knihy. Jsem skutečně zvědavá na konec roku a konečné číslo.

Skicák #2

27. června 2017 v 19:49 | Shetly |  Skicák
Obdivuji samu sebe, co si budeme nalhávat. Myslela jsem, že tento skicák bude jako spousta dalších - nepoužitý, škoda vyhozených peněz. Co se tohoto týče, jsem celkem nestálý člověk. Volně pohozené papíry mi byly na kreslení milejší a nebylo mi u nich tolik líto, když jsem je zmuchlala a hodila do koše.
Obdivuji se za to, že jsem pochopila jednu zásadní věc, o které jsem ostatně psala i v minulém článku. Člověk se dříve nebo později musí postavit čelem k tomu, co mu nejde, k čemu choval odvěkou averzi. Pochopila jsem, že když přestanu o něčem říkat, že mi nejde, dokážu si přiznat pravý opak. Kamarádka tvrdí, že jsem to v sobě měla vždy, jen jsem byla příliš líná si to dokázat. Nebudu se ani snažit svou lenost něčím obhajovat, je to pravda - jsem líný člověk. Nechuť ke kreslení lidí ale nebyla záležitost lenosti, jako spíše strachu.
Pravda je taková, že teď nekreslím nic jiného. Začalo mě to bavit, chci se v tom zlepšit a dostat to do ruky. Čtení se stává podřadnou záležitostí a i proto jsem zatím ještě nedočetla čtvrtou část Bídníků ani Ódinovo dítě. Ale můj den není naplněný nic nedělání. Jen snahou.
Koncem minulého týdne jsem se spolužačkou začala sledovat seriál Vikingové. Hraje tam herec, do kterého jsem se (nebudu lhát) platonicky zamilovala a tedy jsem zatoužila po tom ho nakreslit. George Blagden, zde kněz Athelstan. Začít hned s perokresbou nebyl určitě dobrý nápad a z mého oblíbence se stalo cosi… no ne zrovna on. Je to však mezník v mé snaze a nevidím důvod nedávat to sem. Kdybych měla články sestavovat jen z toho, co považuji za povedené, nebudou žádné.

 


Skicák #1

21. června 2017 v 20:32 | Shetly |  Skicák
I z tohoto důvodů - kvůli své lenosti - jsem si pořídila nový skicák. Abych se donutila k tomu vzít tužku do ruky i ve svém volném čase. Kreslím opravdu ráda, o malování se to už říct nedá. Jistě to nebude poprvé, co se blogu svěřuji s tím, že s vodovými barvami jsem se neskamarádila. Vůbec nic se na tom nezměnilo. Stále mezi námi panuje otevřené nepřátelství a já očekávám chvíli, kdy to vyvrcholí v otevřeném konfliktu. Aktuálně je to jedna - nula. Samozřejmě ve prospěch vodových barev.
Dnes jsem ale chtěla zmínit i další věc, se kterou bojuji a které jsem se konečně odvážila postavit čelem. Vyjít jí vstříc a nevymlouvat se stále na to, že to nejde. Kreslení lidí. Ty jsem vždy jen úspěšně mutovala, každý můj pokud skončil zmačkaný v koši. Nikdy více jsem se po něm už neohlédla a raději na něj nadobro zapomněla. Tuhle minulý víkend mi ale u babičky nešla wifi a já jsem neměla takřka co dělat - vedle mě sice ležela pootevřená předposlední část Bídníků, ale můj pohled padl na dědovu tužku a tak jsem se dala do kreslení. Lidí. Samu mě to překvapilo, že to skutečně chci zkusit.
První tři pokusy byly katastrofální. Byli to lidé, jaké jsem kreslila vždy. Nevzhlední a hnusní, raději jsem je zmačkala a více se na ně nepodívala. Ostatně jako jsem to dělala pokaždé. Na počtvrté jsem se uchýlila k tomu nakreslit Grantaira, mou vůbec nejoblíbenější postavu z Bídníků, kterou ve filmovém muzikálu z roku 2012 ztvárnil herec, kterého jsem do té chvíle neznala, ale kterého jsem si naprosto zamilovala. Ti, kdo sledují můj Instagram ho mohli vidět na Instastories, ale sem ho spolu se třemi předešlými kresbami dávat nebudu.


Tyto perokresby vznikly den na to. První je elf, který měl být původně Georgem Blagdenem (mou platonickou láskou, představitelem Grantaira), ale nepodobalo se mu to. Druhý a poslední obrázek jsou dva asasíni z her Assassin's Creed Unity a Syndicate - Arno Dorian a Jackob Frye. Ani jednu z her jsem bohužel nehrála, jsem upřímně ráda, že můj notebook zahlcený filmy rozjede alespoň trojku AC. Třetí v horní řadě je domácí skřítek Krátura podle filmové předlohy Harryho Pottera. Čtvrtý a pátý jsou představitelé mužů z klasických děl Jane Austen a Charlote Bronte. Pan Darcy (v podání úžasného Matthewa MacFadyena, v mém podání s divně křivým nosem a ještě divnějšíma očima) a pan Rochester (jako neméně úžasný Michael Fassbender).

Kresby tuší

17. června 2017 v 16:46 | Shetly |  Art
Netušila bychom, že řeknu, že se tuš stává mou oblíbenější technikou. Ne úplně oblíbenou, nicméně vůči ní nepociťuji žádnou averzi. Znechutila jsem si ji na začátku roku, zvláště kvůli propagaci, kde přepisujeme abecedy - abych pravdu řekla, nebaví mě to a úkoly obvykle odevzdávám s malými tmavými kaňkami.
Už ve třetí třídě na základní škole se pro mě stalo pravidlo: To mě nebaví, to dělat nebudu. Pracovní listy, které jsme měli v hodinách dělat, jsem asi půlroku úspěšně skladovala pod lavicí a zatímco je ostatní vypracovávali, já jsem si vesele kreslila, pohroužená do vlastního světa. Pamatuji si, že jsem kvůli tomu měla tehdy nemalý problém a všechny ty listy jsem pak ve svém volném čase musela doplňovat. Podobná nálada mě přepadla při poslední hodině propagace, minulý týden.
Nedočkavě počítám dny do prázdnin a ve škole se cítím jako zombie. Možná je to i tím brzkým vstáváním, na které jsem si sice poněkud zvykla, ale ne tak úplně. Hlava mi neustále padá na lavici a přistřihávám se, že během výkladů učitelů přemýšlím nad vším možným, jen učivo nevnímám. Ve výtvarné přípravě mi padá ruka a stejně jako mě, i jí se nechce nic dělat. Není tedy divu, že jsem kromě nacvičování nové abecedy v propagaci raději čmárala. Myslím, že v té době přišlo mé přesvědčení, že bych se tuši mohla více věnovat.

Na prvním obrázku je dráček, který zcela nečekaně vznikl z nepovedeného znaku &. Na druhém má postava Shetlandy. Třetí je studie ruky (předlohou mi byla vlastní levačka), která mě docela chytila.



Kam dál