Březen 2016

I'm running away from the past...

31. března 2016 v 15:47 | Shetly |  Art
Když jsem předminulý týden kreslila dárek pro mého lva, zaúkolovala jsem se, že se musím naučit kreslit vlky. Prostě musím. Najednou mi těch vlčích postav přibylo a to by tak bylo, kdybych zůstala u kreslení tak akorát lvů.
Jednoduše se chci naučit kreslit i jiné potvůrky, nejen proto, abych byla schopná s přehledem zvládat kreslit všechny mé postavy, ale také abych mohla kreslit postavy i druhých - lidí, se kterými RP píšu a třebaže je osobně neznám, mnohé pro mě znamenají a jsou mi dobrými přáteli.
Rozhodla jsem se proto nakreslit pro tentokrát Margo, která je jednou z mých několika stálých Bellmoralských postav a vznikla vlastně hned jako druhá. Byl to pokus o vlka, a ačkoliv asi vlkovitě příliš nevypadá, vlk to má být. Albín, abych byla přesná.

Když se teď zpětně dívám do rubriky Art, všímám si toho, že z mých všech charakterů znáte tak akorát Shetlandy. Neříkám ale, že by to bylo špatné… zrovna tato potvůrka byla má první postava a nejvíce si z mého vlastního charakteru pobrala. Ovšem troufám si říct, že stále je ještě z čeho brát a dál se chci držet toho, že každé své postavě něco ze sebe dám. A to jak špatné, tak i dobré vlastnosti.


Také u této vlčice platí, že prostě neumím vymýšlet postavám normální, pěknou historii. Jen pár mých postav si neprošlo peklem a naopak je převaha těch které, ano. Zrovna Margo si mohla podat packy s Shetly, když by každá nebyla v jiné zemi, oddělené mořem. Ovšem stejně jako já, vždy věří v lepší dny - a to i když to s ní jde jen z kopce.
Ani nevím, jakou dobu mi tento obrázek zabral… ale moc dlouho jsem to nekreslila, abych se přiznala. Prvotní myšlenka byla taková, že chci nakreslit jednu část její historie- ovšem tuto ideu jsem zkonila, jak jen jsem mohla a zůstala tedy u tohoto - PNG vlčice s packami zakrytými touto nepěkně vypadající PS trávou. Hold jsem líná a packy prostě kreslit neumím. Kord ty vlčí.

Projekt 30 dní | 3. den

18. března 2016 v 10:55 | Shetly |  Projekt 30 dní
Zatím bych to viděla tak, že březen bude můj další měsíc nic nedělání - je půlka za námi a já byla schopná dočíst Spáleniště až nyní. Tohle mé nic nedělání zapříčinilo to, že mezi třemi kamarádkami jsem já ta poslední, kdo má za tento rok zatím nejméně přečtených knih. Bohužel to tak je. Ta, co tak pěkně začala a hned v lednu si na konto připsala čtyři knihy… teď s těmi čtyřmi knihami prohrává.
Ovšem ještě před tím, než se plně ponořím do bezedné jámy prokrastinace, jsem se rozhodla udělat další článek k Projektu 30 dní, ať to opět nedopadne, jako když jsem jej dělala prvně. Ze tohoto dne se o mě nic moc nejspíše nedozvíte… snad jen, jaký výběr hudby mám ve svém mobilu, ale přesto.

» den 3. - 10. náhodných písniček«


Zahálčivý únor

9. března 2016 v 20:03 | Shetly |  Jak si žiju
9. 3. 2016
Celý únor byl pro mě obdobím prokrastinace, což bylo nanejvýš zjevné na mé aktivitě- neaktivitě. Neudělala jsem nic z toho, co jsem udělat chtěla, nebo nepotřebovala. Nepřečetla jsem jedinou knihu a ještě i nyní se k dočtení Spáleniště nedokážu dokopat, ačkoliv musím. Už to konečně musím přečíst! Ten úžasný začátek roku si začínám tak akorát úžasně kazit a na poličce mě mimo několik dalších koupených, a zatím nepřečtených knih, leží také Saturnin, jakožto povinná četba, ke které nevím, jak se dostanu, mám-li tuto knihu přečíst do příštího týdne. Kromě toho celý minulý měsíc nevyšel jediný článek a s mým obíháním ostatních, oblíbených blogů také kleslo, čímž se chci ostatním omluvit.
Na začátku února jsem si v několika, řekněme půl stránce, nadepsala další, v pořadí desátou kapitolu Rachel's life a řekla si, že ji do konce měsíce dopíšu - ještě z lyžáku jsem v mobilu měla lehký náčrt děje, který bych v této kapitole chtěla mít. Myslím, že bych ani nemusela říkat něco, co je nadmíru jasné- tato kapitola není ani z daleka dopsaná a vlastně už ani popravdě tak úplně nevím, jak jsem to chtěla rozvést. Opravdu, jen tak ze srandy, přemýšlím o tom, že se na Wattpadu přidám k lidem, kteří píší různé manuály, návod,… ten můj by nesl název Jak od sebe zaručeně odehnat čtenáře.
Nemůžu ale na druhou stranu říct, že se nic nedělo. Během celého tohoto měsíce se mi školní sešity zaplnily různými skeči, až ve mně hrklo, když naše třídní řekla, že si vybere sešity z mluvnice… opravdu, tento sešit je zplněný nejvíce, ačkoliv spíše asi doškrtanými, skoro až prodřenými místy, než nějakými použitelnými skeči. Už jsem si pravdu řekla, že si musím zakázat tohle dělat a pořídit si nějaký blok, kde si budu moci v klidu čmárat.

Navíc byl Valentýn. Všude plno lásky, náklonnosti… ale hlavně Deadpool v kinech! Tento film jsem si nemohla rozhodně nechat ujít a tak jsem sebou rovnou vytáhla kamarádku, která byla zprvu, řekla bych dosti skeptická, nejspíše kvůli narážkám a tak. To se o mně rozhodně říct nedalo, spíše bych se přiřadila k natěšenému, malému lvíčeti. Ovšem jen co film skončil, první co bylo, tak mi kamarádka řekla, jak to bylo úžasný a pokud jsem pochopila správně, řekla něco v tom smyslu, že je to nejlepší film mezi těmito komiksovými filmy! Ačkoliv miluji i ostatní filmy od Marvela, nemůžu jinak, než s ní souhlasit. Bylo to jednoduše… jiné, než jsem znala.



Upřímně doufám, že tento měsíc bude lepší. Mám rozepsaný další den do projektu 30 dní, ale zbytek března vidím bohužel v bledých barvách. Avšak uvidím, jestli nějak přetrvám, aby byly alespoň nějaké články… a více přečtených knih.