Srpen 2016

Měsíční součet / srpen

30. srpna 2016 v 20:53 | Shetly |  Měsíční součet
Píseň krve (Stín krkavce #1) - Anthony Ryan • 624 stran
Pán věže (Stín krkavce #2) - Anthony Ryan • 672 stran
Dvůr trnů a růží (Dvůr trnů a růží #1) - Sarah J. Mass • 440 stran

3 knihy, 1736 stran

Shrnutí Shetlandiných prázdnin.

29. srpna 2016 v 22:14 | Shetly |  Jak si žiju
Mé letošní prázdniny se nesly v podobném duchu, jako ty minulé - příběhy, kreslení a knihy. A co mám Lumixe, tak samozřejmě i fotky. Rozhodně byly plné lenosti - snad kromě prvního týdne, co jsme byly s mamkou a babičkou v Mariánských Lázních jsem se nehnula od notebooku, knihy nebo grafického tabletu (který už mě štve méně, než tomu bylo před pár měsíci). Mí blízcí asi neříkají, že jsem bílá jako stěna jen tak pro nic za nic. No co! Opalování nikdy nebylo nic pro mě.

Mistr magie Stínu

26. srpna 2016 v 19:34 | Shetly |  Mé postavy

I cannot stop this sickness taking over
It takes control and drags me into nowhere
I need your help, I can't fight this forever
I know you're watching
I can feel you out there


Původně jsem sice chtěla nakreslit všechny Mistry pospolu a k tomu sepsat nějaké nadání o této magii, která se v Bellmoralu vyskytuje. Nakonec jsem se uchýlila k jednotlivcům. Arter Incantus je tedy prvním z těchto Mistrů a jak je podle nadpisu zřejmé, jeho Nadáním je Stín.

Krátce po tom, co devět Bellmoralských bohů povstalo, začala do jejich řad prostupovat Temnota. Snažila se je zničit, přinutit, aby se spojili s ní, ale bohové byli silnější. Všichni s ní dokázali bojovat…
Flarion, bůh ohně, ji dokázal spálit…
… Vodní bohyně Squalos ji spláchla pryč…
Whiff ji odvál silným větrem velmi, velmi daleko…
Lutuma, matka přírody, otevřela v zemi velkou propast a Temnotu v ní uvěznila…
Flurris zastavil čas a s ním i všechno ostatní a Temnota se k němu nikdy nedostala…
… bohyně Flo měla srdce tak zářivé, až se jí temnota vyhnula obloukem a podobně to bylo i v případě Aerie, bohyně Života…
… jen dva bohové projevili vůči Temnotě slabost. Pro slova, která jim našeptávala - byli to bohové, kteří byli vždy stranou a vždy byli těmi horšími. Temnota jim slibovala uznání, slibovala jim poddajnost ostatních bohů a hlavně nekonečnou moc. Bohyně Smrti Feisa i bůh Stínů Disaris se nechali zlákat slovy, které jejich uším zněly tak sladce, přičemž si ani neuvědomili, jaké chyby se dopouští.
Když si to ostatní uvědomili, začali jednat. Povedlo se jim sice temnotu ze srdcí jejich bratra a sestry vyhnat, nikdy však ne úplně.
Od té doby všichni, kdo jsou Nadaní buďto Stínem nebo Smrtí, jsou odsouzeni k tomu s Temnotou svádět celoživotní boj, který buď vyhraje Temnota, nebo nikdo. Vždy záleží na tom, jak má dotyčný jedinec silnou vůli - Temnota je pokouší, láká je na jejich nejtajnější tužby a slibuje jim… nalhává. Někteří se tím nechají tak zmást, až se na její stranu opravdu přidají. Ti s tužším kořínkem musí s každým svým malým vítězstvím očekávat další, bolestivější útok Temnoty. V těchto chvílích nejsou úplně ve své kůži, jsou svému okolí i sobě nebezpeční a dělají věci, kterým by se normálně vyvarovali….

Fotografická výzva #4 | headshot

26. srpna 2016 v 13:14 | Shetly |  Fotografická výzva
Čím blíž je škola, tím větší zmatek mám v tom, který den dnes je. Tuhle jsem si uvědomila, že je vlastně pátek - den, kdy se mi tak nějak daří přidávat fotky v rámci fotografické výzvy. V sobotu s rodinou a známými odjíždíme na víkend na Rusavu, za strýcem na chatě, a jelikož mám tohle místo velmi ráda, doufám, že s Lumixem pořídíme nějaké fotky. Rozhodně jsem si dala za úkol vzít sebou stativ a konečně vyzkoušet focení v noci - vždy jsem chtěla zkusit fotit hvězdy. A podle plánu by se v neděli mělo jít na sv. Hostýn, odkud, jak doufám, nějaké fotky budu mít.

Pokud se nepletu, do této výzvy se mi daří přidávat každý týden… vlastně se sama trochu divím. Každopádně jsem zatím na 4. úkolu a kdo ví, jak to bude dál.
Dnes je tedy headshot, pro který jsem se rozhodla využít fotky naších kočičáků - Máci a Pídi (kreativita vymýšlení jmen se blíží k bodu mrazu).



Fotografická výzva #3 | červená

19. srpna 2016 v 15:14 | Shetly |  Fotografická výzva
Jelikož jako špatný fotograf u sebe nyní nemám svého Lumixe, a je podle mě doba pro zveřejnění další fotografie do Fotografické výzvy, rozhodla jsem se použít jednu trochu starší… myslím, že je z minulého měsíce.
Jelikož byla obálka to první, co mě na této knize upoutalo a následně popohnalo k tomu si ji koupit, měla jsem strašně velké nutkání ji vyfotit. Tuhle jsem byla totiž na dvoře s tím, že bych mohla fotit psi, a zrovna tato kniha ležela přímo vedle mě.
Vida, k něčemu to bylo.


Milyro Fillel

15. srpna 2016 v 17:18 | Shetly |  Mé postavy
Dalším mým charakterem je Milyro - kapitán Královy gardy a součastně postava, o které jsem asi měsíc zpátky nemohla přestat přemýšlet. Také jeho život, podobně, jako ten Arytův, je silně spojen s Nadanými, ačkoliv sám mezi ně nepatří. Jeho jediným nadáním je um šermu, který zdědil po svém otci - šermíři v kraji dost známém a součastně své zkušenosti dával dál, budoucím vojákům Koruny.
Je to postava, která má své tajemství… alespoň je to tedy tajemství pro všechny, kromě obyvatel paláce. Souvisí s Nadáním - magií, o které ještě psát budu a také s jeho družkou, která je Mistrem Života, totiž toho nejvzácnějšího Nadání. Určitě mám v plánu nakreslit všechny Mistry spolu s povídáním o této magii, která se v Bellmoralu vyskytuje. Kdy, to je i pro mě záhadou.

(má trochu zvláštní výraz... mohu vás ale ujistit, že Milyro opiová doupata nevyhledává... xD)

Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, Milyro je společenský tvor a rád má kolem sebe někoho, s kým se dá vybavovat. Je veselý, někdy dokáže blbnout jako lvíče, a to hlavně ve chvílích, kde je se svou malou dcerkou.
Jeho práce vyžaduje soustředění, při kterém jdou všechny srandy bokem, a fakt je, že svou práci bere opravdu vážně. Ve službě z něj tedy vyzařuje mlčenlivost, přičemž pátravým pohledem neustále pročesává okolí, aby se ujistil o bezpečnosti svého krále. Silný a zvučný hlas poukazuje na autoritu, kterou si dokázal bez větších problémů v králově gardě vydobýt. Leč má příjemný hlas, je to zároveň hlas, který dává rozkazy a ty se bez odmlouvání plní.
Nemá rád, když mu někdo odsekává a vzpouzí se. V takovýchto případech svým mužům velice rád rozdává za trest při ranní rozcvičce pár kol kolem královské zahrady navíc a na začátku svého působení, spolu s dalšími jedenácti bojovníky, se nebál zacházet do takových extrémů, jako je obíhání Aldrionu, hlavního a současně největšího města Bellmoralu, a to na čas. Ostatní brzy pochopili, že není radno si s ním zahrávat.
Co naopak má rád je bezesporu jeho nejmilejší, které součastně vděčí za svůj život a jejich dcerka, přičemž oběma dává svou bezmeznou lásku. Dále miluje zbraně - při výběru té správné dokáže před vystavěnými exempláři postávat celé hodiny. Podobně, jako když si knihomol vybírá knihu, které mimo jiné má taky tak trochu rád. Příležitostně s otevřenou náručí příjme náplň práce letecké jednotky, jelikož jejich um létání na dracích vždy obdivoval. Než však stihl zažádat o přeložení, stal se z něj kapitán královi gardy.

Fotografická výzva #2 | tradiční krajina

13. srpna 2016 v 10:17 | Shetly |  Fotografická výzva
Foceno z rozhledny… už si bohužel nevzpomínám, jak se jmenovala. Každopádně jsme tam zajeli po tom, co jsme opustili zříceninu Zubštejnu. Taková obyčejnějsí krajina...


Zoo Zlín - Lešná

10. srpna 2016 v 9:25 | Shetly |  Shetlandy & Lumix • výlety
Kdo říkal, že přidá fotky z minulého týdne? Z výletu…? Ať žije prokrastinace!

Přemýšlím, že fotky z Plumlova, Pernštejnu a Zubštejnu nebudou. Nemám se k tomu jich pár vybrat, trochu poupravit a naházet sem. Místo toho tady mám fotky ze včerejška, kdy jsme jeli do Zoo ve Zlíně. Mám tuto Zoo opravdu ráda a s Lumixem jsme fotili do úplného vyčerpání. Naštěstí se vybil až ke konci, kdy jsme vlastně odcházeli, a nic tedy nepromeškali.


Je skvělé mít kamarádku na cestách

8. srpna 2016 v 19:30 | Shetly |  Z ostatních příběhů
Scénu z CiArského příběhu, který s Tayou píšu, jsem chtěla nakreslit už nějakou dobu - buďto jsem neměla nápad, nebo se mi jednoduše nezamlouvaly skeče, které jsem zkoušela. S postupem dnů, potom i měsíců, jsem si ale začala uvědomovat, že toho Tayi hodně dlužím. Nakreslila mi pár opravdu krásných obrázků a já nic na oplátku, což mě neskutečně mrzelo a tak dnes vzniklo tohle.
Právě tuto scénu mám velmi ráda, ač jsem obrázek neskutečně pokazila, především, co se pozadí týče - to mi nikdy nešlo a stále nejde.

Někdy si ale říkám, jak zvláštní je to, že se Shetlandiny pocity tak podobají mým vlastním. Snad je to kvůli poutu, které mě s Shetly nerozlučně pojí.


Přitiskla se k pacce lvice a hluboce a upřímně přitom zawrněla. "Jsem moc ráda, že Tě tu mám," pronesla. "Je skvělé mít kamarádku na cestách," usmála se. "Jsem sice spíše samotářka… ale o tomhle jsem vždy tajně snila," otřela se o ní hranou své levé tváře a vzhlédla svýma fialovýma očima k očím lvice.
Shetlandy k Fialce sklopila zrak a s neskrývanou radostí se na ni pousmála. Její slova zapříčinila to, že se v jejím nitru cosi hnulo a na mysli jí v ten moment krátce vyskočily obrázky z její vlastní minulosti. Nikdy se necítila takto… nepoznala pocit, jaké to je, když Vás má někdo rád a tohle, co kočička řekla, jí málem nahnalo slzy do očí. Nebo spíše nahnalo, podařilo se jí je však zahnat několika rychlými mrknutími a nepřestávala se na svou kočičí kamarádku dívat. Ach Fialko, kdybys jen věděla, co pro mě tato slova znamenají, pomyslela si a zvedla druhou packu, kterou kočičku pohladila jemně po hlavičce.
"To já taky," odpověděla naprosto upřímně. Vždy snila o tom, že ji někdo bude mít rád, a to jakýmkoliv způsobem. Byla tedy ráda, že narazila právě na tak hodné a přátelské tvory, jakými byla Fialka, Stříbřík a samozřejmě Ouška. Byla s nimi teprve den, půl dalšího, a už nyní pro ni jejich společnost mnohé znamenala. Ani slovy to povědět nedokázala, ale bylo to snad jeden ze dvou momentů, kdy si nepřipadala jako zbytečná, ale naopak chtěná. ,,Jistě toho spolu ještě mnohé zažijeme…," na chvíli se odmlčela, když jí již pochod jejích myšlenek nedával snad ani jinou možnost, "… prozkoumáme každé zákoutí této země," hlas se jí zlomil a ona byla nucena odvrátit pohled od kočičky úplně bokem, tak, aby jí nikdo neviděl do tváře.
Po tváři jí skanula jedna slza. Po ní druhá. Někomu mohlo připadat, že je až příliš přecitlivělá… a pravda byla, že tomu tak je. Snad nikdo, kromě jedné milé lvice, která se jí jako malého, zuboženého mláděte zastala, jí nikdo neřekl, že je rád za její společnost. Tohle byla část její minulosti, se kterou se nikomu nesvěřovala - nikdo to nevěděl, a tedy nemohli ani vědět, nač kvůli tomu tak nadělá, ale kdyby to věděli… možná by se ani neptali.
Třebaže pohled od kočičky odvrátili, packu nikoliv, stále ji se vší opatrností hladila po hlavičce.

Aryt

5. srpna 2016 v 23:21 | Shetly |  Mé postavy
Aryt je další postavou, kterou vám představím...
Podobně, jako několika dalším mým postavám, ani Arytovi nedal osud (Shetly) příjemného bytí na světě.
Narodil se do rodiny chudších sedláků s malým pozemkem a několika kusy dobytka, které jen stěží dokázala uživit rodinu a do toho vynášet nějaké zisky na trzích, a Aryt se musel už v mládí neučit brát co bylo, protože když něco chtěl, nemohl si to skoro pokaždé dovolit. Sourozence neměl a jedinou společností v jeho mládí byla (a stále jeho věrnou společnicí je) havraní slečna Damia, kterou našel v lese, když vypadla z hnízda.
Teprve když dospěl, rozhodl se vyměnit civilizovaný život za divoký. Na svých toulkách se seznámil s divokou lvicí, do které se téměř okamžitě zamiloval, ale láska jim očividně nebyla souzena - ač se Bellmoral na první pohled může zdát jako klidná země, má i svou stinnou stránku. Aryt o svou milou přišel a sám při snaze ji zachránit přišel málem i o svůj život. Nebýt léčitelky z řad Nadaných, tvorů, kteří ovládají některou z devíti magických schopností, která se jej ujala a zachránila mu tak život.
Třebaže jí byl vděčný, zžíral ho pocit viny a když od ní odešel, zkoušel svou bolest ze ztráty milované otupoval alkoholem. Vrátil se do rodné vesnice, ke svým rodičům, kteří v něm ale už neviděli svého syna, nýbrž zoufalce. Sám brzy poznal, že pití není nejlepším prostředkem a opět odešel mimo civilizaci.

Ačkoliv z tohoto textu vyplývá, že je to zlomený lev, musím vás ujistit, že nyní je mu mnohem lépe. Vlastně skvěle - a to díky jeho společnici Zero, milé mladé flyonce, na kterou takhle náhodou natrefil. :3 Měli jste možnost ji vidět už na tomto obrázku.