Prosinec 2016

Knižní přírůstky | 2016

31. prosince 2016 v 15:09 | Shetly |  Knižní přírůstky
Troufám si říct, že byl letošní rok, co se přírůstků do mé knihovničky týče, velmi povedený. Sice to znamená, že musím kousek stolu zanechat knihám, protože má knihovnička je plná a posila se teprve dělá. To ale ničemu nevadí.
Stejně jako minulý rok je tohle takové shrnutí knih, které jsem v průběhu roku ukořistila ať už z knihkupectví, nebo z levných knih. Uvažuji, že od příštího roku tohle bude součástí Měsíčního součtu, kvůli přehlednosti. Nyní ale zpět ke článku.

Vánoce, rok 2016 & a něco málo k blogu

25. prosince 2016 v 20:28 | Shetly |  Jak si žiju
Snad krapet opožděně bych vám všem chtěla popřát krásné Vánoce a vše nejlepší do Nového roku. Konec toho letošního se kvapem blíží a s ním i konec Knižní výzvy. Snad bych tento článek mohla lehce pojat jako takové ohlédnutí za rokem, který pro nás brzy bude minulostí. Nevyznačuji se zrovna tím, že bych hluboce nad článkem přemýšlela, než ho napíšu; spíše dělám všechno, jak se říká, za pochodu.

Jelikož jsem člověk, který by se jen těžko potloukal na nějakém gymnáziu či podobné škole, byla jsem už dlouho před tím, v roce minulém, rozhodnuta jít na uměleckou školu. V lednu letošního roku jsem dělala talentové zkoušky, o čemž jsem se snad v žádném článku nezmiňovala a stejně tak ani o výsledcích, třebaže jsem si několikrát říkala, že bych k tomu alespoň něco málo mohla napsat. Nebyla by to ostuda. Na škole mě přijali a já jsem na ní spokojená. Když jsem to nezmiňovala před tím (za chvíli to bude už rok), dělám to alespoň teď, protože výběr mého oboru silně souvisí s tím, jak se blog za tu dobu změnil, nebo spíše to, o co byl obohacený (ačkoliv to tak nejde vidět).
Fotografování jsem brala jako takový malý koníček i krátce před tím - kdyby mě nebavilo, asi těžko bych si vybrala obor, který v současné době studuji. Články s vlastními fotografiemi získaly trochu jiný ráz, alespoň se domnívám.


Kromě přijetí na škole jsem měla možnost konečně vidět na živo svou oblíbenou kapelu; ti z vás, kteří mě znají už delší dobu jistě vědí, o jakou kapelu se jedná. Muse. Ani o tom jsem se snad v žádném článku nezmínila a nyní mě to celkem mrzí. Snad to bude proto, že se mi těžko popisují vlastní dojmy. V příštím roce mě ale čeká další koncert, na který mě více méně zatáhla kamarádka (stejně jako já ji zatáhla na Muse), totiž na Guns N' Roses.


Co lze dále zmínit je Bellmoral. Můj svět, který je mi velmi blízký a v září to byl rok, co existuje. Neskutečně mě těší, že za tu dobu získal pár skvělých hráčů a posunul se kousek dál. Také má sebejistota SUDa za tu dobu vzrostla a já dokázala svému světu dát nějakou podobu, ačkoliv jsem ze začátku měla z toho strach. Když jsem si uvědomila, že je to rok mého působení coby SUDa, zahřálo mě to u srdce a erbu svého světa jsem při této situaci dala nový, dle mého názoru slušivější kabátek.



Zde se už blížím k Vánocům, k tomu, co bych chtěla ještě do konce roku udělat..


Doufám, že jste si všichni Vánoce užili v klidu a pohodlí a dostalo se vám všeho, co jste si přáli.
Vedle mě zrovna část stolu zabírá komínek knih, které jsem dostala a které budou teprve čekat na novou poličku; ta má je již plná a netuším, kdy budu mít novou, kterou jsem si však už domlouvala, a tedy doufám, že už brzo si budu moci udělat v knihách úklid, který, jak se znám, bude na pár hodin. Jistě to tak máte taky, když vám to prostě nedá a musíte číst oblíbené pasáže jen, co knihu vezmete do rukou.

Celkově byl letošní rok na knihy bohatý. Do splnění Knižní výzvy mi chybí tři knihy - sice nevím, jestli bych to mohla ještě zvládnout, tak či onak jsem ale velmi spokojená. Snad bych tu šedesátku dala, nebýt jedné skvělé hry, která si mě dostala a čtení šlo tedy… no trochu stranou. Assassin's Creed jsem si chtěla zahrát už nějakou dobu, strašně mě to lákalo a kromě toho, že mám rozehranou hru, čeká na mě zrovna hned vedle (na samém vrcholu komínu z knih) Renesance, první díl knižní série, která podle her vznikla.


Do konce roku mám v plánu napsat ještě článek, ve kterém bych vás chtěla seznámit s mými přírůstky do knihovničky. Tedy… abych byla konkrétní; článek jakžtakž napsaný je, pouze k němu musím nafotit fotky. Netuším, kdy se k tomu dostanu. Zde máte alespoň malou ukázku knih, které na mě čekali pod Vánočním stromečkem.


Ještě jednou všem přeji krásné prožití Vánočních svátků a aby jste do nového roku vykročili pravou nohou.

Zátiší s lahví

6. prosince 2016 v 19:08 | Shetly |  Art
Po tom, co jsme několik hodin věnovali nácviku drapérie, koule a láhve, jsme posledních devět hodin výtvarné přípravy věnovali kombinace těchto prvků - totiž zátiší, ve kterém se uplatňovalo vše, co jsme se doposud naučili. Tak, jako mně nikdy zvláště v ZUŠce nebavilo zátiší kreslit, jsem si tohle celkem i užívala.


Měsíční součet / listopad

1. prosince 2016 v 20:25 | Shetly |  Měsíční součet
Harry Potter a relikvie smrti (Harry Potter #7) - J. K. Rowling • 626 stran
Nástroje temnoty (Gabriel Crowther a Herriet Westermanová #1) - Imogen Robertson • 382 stran
Krysař - Viktor Dyk • 128 stran
Královna stínů (Skleněný trůn #4) - Sarah J. Mass • 656 stran
Slepá bohyně - Anne Holt • 296 stran

5 knih | 2088 stran

Mé knižní série #2 | Narnie

1. prosince 2016 v 18:15 | Shetly |  Mé knižní série
Jsou knihy, ke kterým se ráda vracím díky světům, ve kterých se odehrávají. Které autoři vymýšlejí. Nikdy jsem se netajila tím, že smyšlené světy miluji. Erilea, Prythian, Idris, Sjednocené království, Alagaësie,… a Narnie.



Narnie je mé dětství.
Myslím, že jsem se k ní tehdy dostala skrze filmy, na které jsem se mohla dívat stále dokola, a stejně mě neomrzely. Myslím, že jsem byla tehdy ve třetí třídě, když jsem všechny díly našla pod stromečkem. Byla jsem strašně šťastná, protože jsem ty knihy tolik chtěla, ačkoliv jsem ke knihám ještě nechovala takový vztah, jako teď. Když se za tím při psaní tohoto článku ohlížím, zjišťuji, že to byla má první knižní série.
Kromě toho si také vzpomínám, sice mlhavě, jak moc jsem byla nešťastná, když jsem si do školy nesla druhý díl a při hraní si ve školní družině, se mi podařilo ho někde ztratit. Uvědomila jsem si to až ve chvíli, kdy pro mě přišla máma. Mrzelo mě to, ale následně mi koupila tentýž díl znovu a já jsem měla opět sérii kompletní.

Dnes jsou to knihy se zažloutlými stranami, které voní pachem typickým při postarší knihy. Přesto stále mají v mé knihovničce své čestné místo. Nikdy se jich nevzdám. Trochu lituji toho, že jsem až do tohoto roku nedočetla tu sérii celou - nikdy před tím jsem se nedostala za hranici pátého dílu. Teprve na začátku tohoto roku jsem se sebrala a udělala si re-read celé série. Byl to pěkný pocit, vrátit se pár let zpátky a být zase tím naivním dítětem, které věří, že stačí vlézt do nějaké staré skříně a ocitne se v úplně odlišném světě. Potom, když je starší, pochopí, že se něco takového nemůže stát. "Svět není továrna na splněná přání", psal Green v knize Hvězdy nám nepřály. Přesto se ale ke knize stále rádo vrací aby si ten svět připomněl. Tohle je přesně můj případ…


Kdo je jednou králem Narnie, je jím navěky.
~ Aslan