Duben 2017

Měsíční součet 2017 / duben

30. dubna 2017 v 10:00 | Shetly |  Měsíční součet
Robin Hood - Alexandre Dumas - 248 stran
Malý princ - Antoine de Saint-Exupéry - 94 stran
Robinson Crusoe - Daniel Defoe - 536 stran
Dvůr mlhy a hněvu (Dvůr trnů a růží #2) - Sarah J. Maas - 664 stran

4 knihy, 1.539 stran

V počtu přečtených knih tento měsíc nebyl tak slavný - především tedy v počtu stran. To ale vyrovnává nárůst knih v mých malých knihovničkách. Když mi známý dělal tu novou, myslela jsem si, že alespoň chvíli vydrží - nemohla jsem ale tušit, že táta snese krabice se svými starými knížkami. A inu… některé tam nešlo nechat. U velké většiny vůbec netuším, o co by mělo jít, nicméně lákavé názvy mě popohnaly k tomu knihám udělat místo na polici.
Začnu ale těmi koupenými. Zjistila jsem, že v Olomouci, nedaleko Šantovky, se skrývá docela malý antikvariát s velkým množstvím knih na výběr. Zjistila jsem to náhodou, když jsem projížděla internetové obchody a hledala jsem Bídníky od Victora Huga, kterým jsem propadla - tedy, propadla jsem filmové/ muzikálové verzi z roku 2012 a proto jsem strašně zatoužila po té knize. Tohle krásné pěti dílné vydání z roku 1924 mě stálo tři stovky, které jsem obětovala skutečně ráda.


Vypravěč

15. dubna 2017 v 17:38 | Shetly |  Mé postavy
Magie je v Bellmoralu pokládána za důležitou věc a je velmi úzce spjatá s náboženstvím.
Nadaní. Tak jsou mágové v Bellmoralu nazýváni. Vzniklo to z toho, že první z nich byli nadaní mocí, údajně od samotných bohů. Teprve postupně se začali rozšiřovat, až nakonec porazili tyranskou vládu a chopili se řízení státu sami. Považovali se za polobohy. Je jasné, že to ze začátku nešlo vůbec tak lehce - nevěděli, jakou mají sílu, a kdyby se jejich magie nedala lehce vyčerpat, dost možná by vlastní neznalostí mohli zničit polovinu země. Dnes, když jsou mocnější, je riziko větší. Proto existují Mistři - učitelé, rádci a nejmocnější Nadaní. A Disas je jedním z nich.

Disas Anaemis, též zvaný Vypravěč, je v nynější době Mistrem ohnivé magie. Má časté problémy s králem, neboť není spokojen s jeho vystupováním v této roli - na rozdíl od ostatních se zdržuje ve Svatyni se svými učedníky jen málo svého času. Místo toho se prochází pod rouškou chudého poutníka po pralese v okolí města Morbi nebo v podhůří Tichých vrchů. Místo toho, aby se staral o své žáky, posedává raději kolem ohně a vypráví báje a různé příběhy všem, kteří jsou ochotni ho poslouchat. Přesto ale jsou jeho svěřenci velmi disciplinovaní a svou magii zvládají (až na nešikovné výjimky) na výbornou. Disas je telepat - po vzpouře sekty uctívačů démonického boha Disarise mu nic moc ani nezbývalo, než využít plně svůj mozek. Když se s ostatními Mistry pokoušel odvrátit jejich útok přišel nejen o nohu a jazyk, ale dlouhou dobu byl také vězněn. Tam musel snášet psychické i fyzické týrání. Bylo těžké ho vypátrat, u Šerochodců je největší problém v jejich schopnosti splynout a rychlém přemísťování mezi jednotlivými místy. Když se jim ho podařilo konečně vypátrat, byl dlouhou dobu mentálně úplně někde jinde, nereagoval na vnější podněty a dalo by se říct, že pouze tupě zíral do zdi. Díky pomoci Mistra času, Amarantianose, se mu ale podařilo naučit schopnosti dorozumívat se skrze myšlenky.

(zkoušela jsem nový styl stínování, který se mi zalíbil -tentokrát bez rozmazávání!)

Modroočka

9. dubna 2017 v 18:22 | Shetly |  Mé postavy
Je zvláštní, že se zde ještě neobjevil článek s vůbec tou nejdůležitější postavou, kterou mám a kterou ze všech nejvíce chovám v srdci. Se Shetlandy jsem tehdy před šesti, počítám-li správně, lety vešla do Světa příběhů. Od té doby se mnohé změnilo - a změnil se celkový její vzhled a její povaha s tím, jak jsem se sama změnila. Prošla si několika příběhy, žádný ale neměl dlouhého trvání a to mě neskutečně mrzelo. Psaly se jiné postavy, ale Shetlandy vždy byla tou, pro kterou nebylo nikde místo. Je zvláštní, jak jsem si podobné. Budou to dva roky, co našla domov CiAru, za což jsem neskutečně vděčná Tayi.


Je to velmi tichá lvice. Vyznačuje se nesmělostí a zamlklostí a to hlavně, když je v cizím prostředí. Je to typický introvert. Velké skupiny tvorů jsou jí nepříjemné, a proto volí spíše samotu. Navíc ji nadměrná společnost stresuje a vyčerpává. Je velmi citlivá a oči jí zalévají slzy jen, co na ni někdo zvýší hlas. Bere na sebe všechnu vinu. A to i v případě, že nic zlého neudělá. Nejedná unáhleně a vždy o tom nejprve přemýšlí, než se do něčeho pustí. Největší problém jí dělá navázat s někým kontakt. Obvykle nebývá ta, kdo by mluvil první, téměř vždy se do konverzace zapojuje jen v případě, když ji k tomu někdo vyzve. O to více je překvapená, když ji někdo osloví. Samu sebe totiž považuje pro okolní svět za neviditelnou. Nízké sebevědomí nebo přímo sebepodceňování jí rozhodně nechybí. Se svými pocity se téměř nikomu nesvěřuje, a stejně tak nerada mluví o své minulosti. Snaží se, aby její pocity neprozrazovala mimika, a raději je dusí hluboko v sobě. Když se ale nahromadí příliš problémů, příliš špatných myšlenek, propuká obvykle v pláč, aby to všechno ze sebe opět dostala.
I přes to všechno je velmi přátelská. Možná jí jen chvíli trvá, než začne ostatním důvěřovat, protože si prošla svým. K nikomu se nechová zle, ani k těm, kdo by si to zasloužili. Snaží se být nápomocná, nerada jen přihlíží a nic nedělá. Jednoduše nechce být zbytečnou přítěží. Na prvním místě jsou pro ni přátelé, sama se řadí teprve na druhé. Velmi si váží všech, kdo jsou jí oporou. O to samé se snaží i ona. V nouzi vždy pomůže, i kdyby to mělo stát cokoliv.

Na procházce

9. dubna 2017 v 13:58 | Shetly |  Z Bellmoralských příběhů
Scéna z Bellmoralského příběhu, odehrávajícího se na Souostroví Attoli v okolí městečka Morbi v podhůří Tichých vrchů. Na obrázku je Tayna postava Kata, nesoucí mé fosí mládě Parlim. Průvodkyní jim je levhartice Freya. ♥
Obrázek je sice nakreslený už nějakou dobu, byl myšlen jako přednarozeninový dárek pro Tayu, nicméně sem se dostává až nyní. Také jsem ráda, že jsem mohla nakreslit další scénu z Bellmoralu, zvláště s Taynou lvikatí krasavicí. :3



"Je to velmi zajímavé, byť lehce strašidelné místo. Alespoň po tom, co nastane tma. Ale to bývají všechna taková místa, ne? Plná…," naklonila hlavu ke straně, "vzpomínek."
"Copak si kámen může něco pamatovat?" nechápala malá Parlim a dívala se z Katy na Freyu a zase zpátky.
"Ale jistě," odpověděla jí Kata. "Samozřejmě ti to nepoví, ne hned. Ale když se porotně zadíváš…," zašeptala, "uvidíš například prasklinky. To vypovídá o tom, že takový kámen je tu už hodně dlouho a leccos zažil."
Levhartice přikývla. "Jsou tu už opravdu dlouho. Rozpadlé to tady bylo ještě před tím, než jsem se narodila a ještě i dávno před tím, než se narodil můj o dva roky starší bratr. Takové stavby mají duši," podívala se na Parlim. "Pamatují si vše, co se za jejich zdmi událo a není někdy jednoduché tomu porozumět. To je dělá tajemnými… no a samozřejmě bubáci." Uculila se.
"Copak tady straší?" zděsila se Parlim a stáhla uši dozadu. Kata pocítila, jak stisk jejích pacek zesílil. Během toho se už blížili k pobořeným hradbám porostlým mechem. Ty obklopovaly neméně pobořenou zříceninu.
"Nemusíš se bát, Parlim, strašidla jsem jenom v tvé hlavě," usmála se na no Kata a prohlížela si rozpadlou zříceninu.