Skicák #2

27. června 2017 v 19:49 | Shetly |  Skicák
Obdivuji samu sebe, co si budeme nalhávat. Myslela jsem, že tento skicák bude jako spousta dalších - nepoužitý, škoda vyhozených peněz. Co se tohoto týče, jsem celkem nestálý člověk. Volně pohozené papíry mi byly na kreslení milejší a nebylo mi u nich tolik líto, když jsem je zmuchlala a hodila do koše.
Obdivuji se za to, že jsem pochopila jednu zásadní věc, o které jsem ostatně psala i v minulém článku. Člověk se dříve nebo později musí postavit čelem k tomu, co mu nejde, k čemu choval odvěkou averzi. Pochopila jsem, že když přestanu o něčem říkat, že mi nejde, dokážu si přiznat pravý opak. Kamarádka tvrdí, že jsem to v sobě měla vždy, jen jsem byla příliš líná si to dokázat. Nebudu se ani snažit svou lenost něčím obhajovat, je to pravda - jsem líný člověk. Nechuť ke kreslení lidí ale nebyla záležitost lenosti, jako spíše strachu.
Pravda je taková, že teď nekreslím nic jiného. Začalo mě to bavit, chci se v tom zlepšit a dostat to do ruky. Čtení se stává podřadnou záležitostí a i proto jsem zatím ještě nedočetla čtvrtou část Bídníků ani Ódinovo dítě. Ale můj den není naplněný nic nedělání. Jen snahou.
Koncem minulého týdne jsem se spolužačkou začala sledovat seriál Vikingové. Hraje tam herec, do kterého jsem se (nebudu lhát) platonicky zamilovala a tedy jsem zatoužila po tom ho nakreslit. George Blagden, zde kněz Athelstan. Začít hned s perokresbou nebyl určitě dobrý nápad a z mého oblíbence se stalo cosi… no ne zrovna on. Je to však mezník v mé snaze a nevidím důvod nedávat to sem. Kdybych měla články sestavovat jen z toho, co považuji za povedené, nebudou žádné.



U George ještě chvíli zůstanu. Po nepovedeném Athelstanovi jsem se nevzdala a zkusila to znovu. Tužkou, kterou v ruce držím jistěji a která jde kdykoliv vygumovat, když je to potřeba. Vidím v tom pokrok, není to stále on, ačkoliv malá podoba by se tam najít dala. Na pobídnutí sebevědomí, o kterém jsem pochybovala, že ho vůbec mám, jsem si zase pustila Bídníky a dala se do kreslení postavy, kterou v ní ztvárnil - pijana Grantaire. V tomto muzikálu mě poprvé okouzlily jeho oči a strašně příjemný hlas, cítila jsem tedy, že je správné se při dalším pokusu o jeho nakreslení dívat právě na tohle. I přes to, že má máma za to, že jsem na tomto muzikálu závislá (vždyť jsem to viděla snad jen šestkrát za poslední dva měsíce!).



Poslední kresby nejsou hotové. Hned odpovím na případnou otázku - Zaklínače nehraju, čtu ho. Každopádně se mi líbí, jak ho ve hře ztvárnili a pustila jsem si tedy herní soundtrack ke kreslení a udělala si hned tři nákresy, čtyři i s jeho medailonem, který se mi nevyvedl zrovna tak, jak bych chtěla. Beru to tedy za jakési WIP a hotové kresby budou v dalším článku. Ze čtyř kreseb mám hotovou jen jednu, která se mi zároveň líbí i nejvíce. Snad to není jen mé přesvědčení, že se s každým dalším obličejem zlepšuju.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenča Lenča | Web | 27. června 2017 v 19:53 | Reagovat

Skvělý! Vážně se Ti to povedlo! Věřím, že když budeš častěji trénovat, budeš se zlepšovat a zlepšovat! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama